V úlu je propolis měkký a vláčný, ale po vytažení do chladnějšího prostředí tvrdne. Špatně se rozpouští ve vodě, proto jsou mnohem častější tinktury s obsahem alkoholu.

Propolis obsahuje více než 300 látek s antioxidačními účinky. Jeho složení je však proměnlivé a závisí z větší části na místě, kde byl vyroben a nasbírán.

Název propolis pochází z řečtiny a znamená něco jako předměstí nebo obrana města. Stejným způsobem se včely chrání před vlivem mikrobů, virů, kvasinek a hub. Pokud do včelstva pronikne nezvaný host, například rejsek, včely rozkládající se tělo potáhnou silnou vrstvou propolisu, a tak se chrání před nakažením.

U lidí má propolis výrazně antimikrobiální, antimykotické a antivirové účinky. Také pomáhá hojit rány a abscesy. U dětí snižuje výskyt respiračních nemocí, zánětů středního ucha a projevů běžného nachlazení.

Je užitečný při spáleninách. Z roku 2002 pochází studie, která prokázala stejnou efektivitu propolisu na spáleniny druhého stupně jako běžně užívané léčivo. Řečtí a římští lékaři ho užívali k dezinfekci dutiny ústní, potlačuje záněty dásní, předchází tvorbě zubního plaku a potažmo i zubních kazů.

V tříměsíční studii aplikovalo čtyřikrát denně 135 pacientů propolis na různé druhy bradavic. Ty vymizely u téměř 75 procent z nich. Velmi úspěšně také zafungoval v případě oparu genitálu, kde 24 z 30 lidí pomohl k úplnému vyléčení, což bylo více než při užití běžného léku.

V maloobchodní síti lze koupit různé produkty s obsahem propolisu, kdy je buď součástí dalších přírodních látek, nebo hlavní ingrediencí, nebo si ho můžeme jednoduše vyrobit sami ze surového propolisu zakoupeného u včelaře.

Užívat ho můžeme vnitřně i zevně. Opatrní ovšem musíme být při alergické reakci na med, lze předpokládat, že stejně bouřlivě může náš organismus reagovat i s propolisem.

Zdroj:

Práce propolisem

Před prací s propolisem je nutné vložit odvážené množství minimálně na dvě hodiny do mrazáku. V pokojové teplotě propolis lepí a na všem ulpívá. Poté ztvrdlou hmotu co nejvíce nadrtíme (téměř na prach).

Domácí výroba propolisové tinktury

Pro vnitřní užití je lepší použít k výrobě tinktury 40% alkohol (nejčastěji vodku) a to proto, že silnější může poleptat sliznice a jeho ředění vodou je komplikované. Hlavní důvod je ten, že při ředění tinktury dochází k vysrážení látek na stěny nádoby a tím k jejímu znehodnocení. Na tinkturu k zevnímu užití použijeme 70 - 80% alkohol, jinak je postup výroby u obou variant stejný.

Propolis vsypeme do uzavíratelné sklenice a zalijeme 40% nebo 80% alkoholem v poměru 80 – 100 g propolisu na 500 ml alkoholu. Macerujeme v temnu při pokojové teplotě cca tři týdny a jednou denně směs protřepeme. Filtrujeme přes smotek vaty vložený do nálevky. Je možné použít i kávový filtr. Hotovou tinkturu skladujeme ve skleněné nádobě v temnu.

Domácí výroba propolisové masti

Propolis vsypeme do uzavíratelné sklenice do poloviny jejího objemu a dolijeme 80% lihem (např. 80% konzumní líh k dostání v drogerii). Alternativně lze použít např. vodku Rasputin 70%. Macerujeme v temnu při pokojové teplotě cca tři týdny a jednou denně směs protřepeme. Tinkturu na mast nefiltrujeme, ale pouze slijeme nebo přecedíme přes jemné síto.

K výrobě masti použijeme bílou lékařskou vazelínu. Tu ve vodní lázni zahřejeme a těsně po rozpuštění pomalu vmícháme propolisovou tinkturu v poměru jeden díl tinktury na devět dílů vazelíny. Po chvíli dojde k odpaření alkoholu. Následně vložíme nádobu s mastí do chladné lázně a za stálého míchání počkáme na částečné ztuhnutí. Pokud bychom nalili tekutou vazelínu přímo do kelímků (např. 30 ml plastové lékárnické), propolis by sedimentoval na dně.